HISTORIE ŠKOLY

V roce 1904 začala nelehká jednání o zřízení nové české měšťanské školy v Židenicích. Čeští poslanci ve Vídni mnohokrát urgovali ve prospěch tohoto projektu. O postavení školy se nejvíce zasloužil redaktor Josef Očenášek a starosta Židenic, rolník Karel Wiesmann.

Stavba budovy probíhala v letech 1905- 1906, 27.března 1907 byla škola slavnostně předána obci Židenice. Pro žáky a učitele bylo připraveno 14 tříd, kreslírna, tělocvična, ředitelna, sborovna, kabinety, k uchyně a byty pro ředitele a školníka.

Při zahájení bylo zapsáno 243 žáků. Prvním ředitelem byl jmenován Emil Kolář, odborný učitel z Ivančic. Novější část školy (na ulici Balbínova) byla postavena v roce 1938.

Během II.světové války sloužila budova na Gajdošově ul. Nejprve jako německá škola obecná, potom jako kasárna a německý lazaret. Protože zde byla umístěna i německá policie, bylo koncem války celé okolí bombardováno a ostřelováno. České třídy byly umístěny v okolních školách, koncem války mnoho dětí odjelo na venkov, hlavně do blízké Ochoze. V roce 1945 zde Rusové umístili sovětskou vojenskou zprávu. Po důkladné desinfekci a nutných úpravách se začalo učit v nové budově 26.února 1946, ve staré až 13.září 1946.

Naše škola měla štěstí na výborné pedagogy:
EMIL KOLÁŘ - první ředitel školy, zkušební komisař pro zkoušky učitelské způsobilosti.
JOSEF MRKOS - odborný učitel, později ředitel na Táborské
ANTONÍN SKŘIPSKÝ - odborný učitel (na škole 1910 - 1939), dlouholetý předseda školní rady a Krejcarového spolku. Tento spolek podporoval hlavně chudé.

O JANU GAJDOŠOVI

- vrcholový sportovec, činovník Sokola, odbojář, pedagog
27. 12. 1903 Brno – 19. 11. 1945 Brno
Židenický rodák Jan Gajdoš se stal jedním z nejúspěšnějších československých reprezentantů ve sportovní gymnastice. Byl ale sportovcem všestranným, vynikal i v atletice, lyžování, krasobruslení, skocích do vody, házené a kopané, byl úspěšným brankářem fotbalového klubu SK Židenice. Se stejným zaujetím se věnoval i výchově mládeže. Jeho láskou byla sportovní gymnastika, tehdejší nářaďový tělocvik.
Po maturitě a vysokoškolských studiích se Jan Gajdoš v roce 1930 stal profesorem tělocviku a zeměpisu na reálce v Brně, později v Břeclavi. Se sportem začal už v mládí. Od roku 1921 byl členem Sokola Židenice, o dva roky později absolvoval celou řadu závodů jako člen Sokola Brno I. Pod přímým vedením náčelníka a později starosty Sokola Brno I. Josefa Zezuly a v kruhu vynikajících borců Aloise Hudce, Ladislava Váchy, Bedřich Šupčíka, Františka Částky i svého žáka Gustava Hrubého dosáhl mnoha úspěchů. V roce 1924 byl zařazen do přípravného nácviku pro československé olympijské mužstvo. Zúčastnil se pak Olympijských her v Amsterodamu (1928), v Berlíně (1936) a pěti mistrovství světa : Lyon (1926), Lucemburk (1930), Paříž (1931), Budapešť (1934) a Praha (1938). Gajdoš se samozřejmě zúčastňoval všech vrcholných sokolských závodů a byl stálým členem reprezentačního družstva Československé obce sokolské. Na IX. všesokolském sletu v Praze (1938) získal při závodu Mezinárodní tělocvičné federace titul mistra světa v tělocviku, k němuž připojil ještě titul mistra světa v prostných. Sportovní úspěchy sklízel i v zahraničí. V USA byl v letech 1929 – 30 cvičitelem Sokola a získal při II. sletu Americké obce sokolské přebornický titul. Obdobně tomu bylo ve Francii, Nizozemí, Lucembursku, Švýcarsku, Maďarsku, Německu, Jugoslávii a dalších zemích.
V počátcích okupace byl Jan Gajdoš přeložen do Kyjova. Tam se ihned zapojil do odbojové skupiny „Jindra“, která se zabývala zpravodajskou činností. Síť však byla v roce 1941 odhalena a rozbita, propukla vlna zatýkání. Po roce začala odbojová činnost znovu, Gajdoš vedl skupinu, která měla po chystaném povstání obsadit železnice. V prosinci 1943 byla skupina prozrazena, dalšímu zatýkání už Gajdoš neunikl. Po několika měsících věznění v Kounicových kolejích byl převezen k soudu do Vratislavi, kde byl (hned za 7 paragrafů) odsouzen k trestu smrti. Těžké onemocnění však vykonání rozsudku oddálilo. Blížila se fronta, Gajdoš ještě prožil „transport smrti“ do káznice ve Cvikově. Osvobození se dočkal s fatálně narušeným zdravím, což mu téměř znemožnilo návrat do vlasti. Vrátil se v červnu 1945. Čekalo ho uvítání v Tyršově domě v Praze, pobyt v Podolské nemocnici a konečně návrat do Brna, k rodině. Na podzim se však jeho zdravotní stav prudce zhoršil, zemřel v brněnské Zemské nemocnici v necelých 42 letech. Sokol Brno I. a Československá obec sokolská uspořádaly svému členu rozloučení, kterého se zúčastnily v mohutném smutečním průvodu davy Brňanů.
Po Janu Gajdošovi, skvělém sportovci, sokolském činovníkovi, vychovateli a cvičiteli mládeže, vlastenci v nejlepším slova smyslu, je pojmenována ulice v Brně-Židenicích. Spolu s dalšími odbojáři je uveden na pamětní desce v malé dvoraně Sokola Brno I. na Kounicově ulici 22. V říjnu 2002 mu bylo uděleno čestné občanství městské části Brno - Židenice.